Pavel Brázda - V nápravném zařízení (mučírně) ideálního slunečního státu s účastí markýze de Sade

Pavel Brázda je považován za jednu z nejvýraznějších solitérních osobností českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Jeho dílo vychází ze zcela osobitého pojetí figurálního realismu, v němž se propojují prvky vnitřního snového vizionářství s výpovědí obecného humanistického sdělení o světlé i stinné stránce lidské psychiky. Mnohdy „recykloval“ motivy ze starších prací, což je právě případ obrazu V nápravném zařízení…, který má své kořeny v jeho díle Konec Marata z roku 1967. Původní obraz se bezprostředně inspiroval divadelní hrou Petera Weisse Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade z roku 1963. Jde o jakousi „hru uvnitř hry“, pojednávající o odlišných pojetích revoluce a postavenou na fiktivním dialogu Marata s de Sadem. Ve svém obraze, kde je zřejmý i sexuální podtext, Brázda tento námět přepromítl do politických souvislostí tehdejšího Československa; smrt Marata zde měla symbolizovat konec revoluce „růžových“ (tedy reformních) komunistů

Obraz V nápravném zařízení (mučírně) ideálního slunečního státu s účastí markýze de Sade pochází z let 2006–16. Jedná se o digitální malbu na plátno o rozměrech 60 × 85 cm.