Ikonografickým základem díla Richarda Konvičky je od 80. let 20. století osamělá figura jako alegorie samotného autora, který prožívá pocitově a duševně nabité situace se stále znovu namíchávaným koktejlem nebezpečí, erotiky, ironie, ale také upřímného úžasu z jevů velkoměstské civilizace, přírody a kosmu. Konvičkova matka byla návrhářkou textilních vzorů a autor její staré žehličky dodnes uchovává ve svém ateliéru. Fascinován jejich tvarem, žárem a pohybem, proměnil autor žehličku v bytost schopnou létat, která libovolně klouže časem a prostorem. Stejného původu jako žehlička jsou i nůžky, další z častých znaků Konvičkovy tvorby. V autorově pojetí mají nůžky figurativní symboliku bdělých očí a kráčejících nohou spolu s prvkem ostré hrozby.
Obraz Velká tabule je z roku 2001. Akryl a olej, plátno, rozměry 200 × 160 cm.